Koláž textů ze dvou protichůdných táborů, které se navzájem nenávidí a označují za dezinformátory a dezoláty.
Snaha nalézt východiska ze současného marasmu. Je to hypnotická halucinace, duchovní cvičení.
Hlavním hrdinou je androgyn, člověk se dvěma hlavami a dvěma těly, kterého museli bohové rozseknout, protože se
obávali jeho nesmírné síly a vzpurnosti. Od té doby, co se zabývá svou rozpolceností a hledáním druhé poloviny,
zeslábl. Rozpolcenost člověka oslabuje, stejně jako ho oslabují témata války, přepolarizování světa, velkého resetu,
života v neustálém strachu ze ztráty práce či peněz, což člověku neumožňuje dělat to, čím se liší od zvířat,
rostlin a nerostů, a to je schopnost tvořit.
Rodíme se do otroctví, cestou ven je možnost stát se člověkem.
Představení je součástí 31. ročníku festivalu alternativy …příští vlna/next wave…
www.nextwave.cz
Michaela Zakuťanská: Ti druzí
Délka představení 1 hodina bez přestávky
Textová koláž, informační tok, či dokonce informační útok, který se na lidi valí každý den prostřednictvím internetu a médií. Je to babylonský zmatek informací, které jsou komoditou budoucnosti.
Fotogalerie
Obsazení
Lenka Barilíková | |
Kamil Mikulčík |
Tvůrčí tým
Režie a hudba | Jozef Vlk |
Scéna | Ján Ptačin |
Pohybová spolupráce | Stanka Vlčeková |
Chránění/uvěznění v „antisenzorické“ vaně
Michaela Zakuťanská opět předvedla ve svém textu Ti druzí zájem o intertextuální, interpretačně otevřené a zejména mnohovrstevnatá textová libreta, plná ironického humoru a odkazů na různé společensko-politické fenomény, které v tomto případě reflektuje i prizmatem antického náboženství, a na které se zaměřuje i ve své filosofii. Zmíním více či méně zjevné odkazy na např. několik Platónových dialogů, stejně jako na mýtus o prvním lidech, kteří měli čtyři nohy, čtyři ruce a dvě hlavy. Kvůli jejich síle je bohové rozdělili na dvě poloviny, aby byli slabší a lépe manipulovatelní. To bylo inspirativní, zdá se, i pro choreografický a režijní klíč tvůrčí dvojice Jozef Vlk a Stanislava Vlčeková.
Člověk se v této inscenaci stává předmětem, strojem. Tvůrci i díky sugestivní hudební kompozici Jozefa Vlka vytvoří už od počátku inscenace přechod z jakéhosi abstraktního světa prvních bohů do konkrétnější světa korporátů, v němž člověk neztrácí jen své soukromí, ale také sám sebe. Jako by lidská subjektivita byla potlačena na minimum. I když performeři hovoří o sobě jako o postavách – Lenka Barilíková jako hypnotizérka a Kamil Mikulčík jako básník – jsou spíše komentátory či vypravěči fragmentárního příběhu s reportážními prvky, v němž zastupují několik bezejmenných postav. Objektivizaci člověka napomáhá také univerzální a bezpohlavní kostým obou účinkujících – bílé košile a černé kalhoty -, který podporuje celkové vyznění, že dva performeři a na scéně přítomna vana plná vody a dva mikrofony jsou jen galerijně osvětleným objektem či instalací na černém pozadí. Ve scénickém řešení Jána Ptačiny, stejně jako v režii Jozefa Vlka rezonuje minimalismus, který lahodí oku diváka svou čistotou, čímž vybízí diváka k asociativnosti a vnitřnímu ponoru do množství naznačených témat a beznadějných pocitů dneška. Noří se stejně jako umělci ve vaně.
…
Michaela Zakuťanská opět předvedla ve svém textu Ti druzí zájem o intertextuální, interpretačně otevřené a zejména mnohovrstevnatá textová libreta, plná ironického humoru a odkazů na různé společensko-politické fenomény, které v tomto případě reflektuje i prizmatem antického náboženství, a na které se zaměřuje i ve své filosofii. Zmíním více či méně zjevné odkazy na např. několik Platónových dialogů, stejně jako na mýtus o prvním lidech, kteří měli čtyři nohy, čtyři ruce a dvě hlavy. Kvůli jejich síle je bohové rozdělili na dvě poloviny, aby byli slabší a lépe manipulovatelní. To bylo inspirativní, zdá se, i pro choreografický a režijní klíč tvůrčí dvojice Jozef Vlk a Stanislava Vlčeková.
Člověk se v této inscenaci stává předmětem, strojem. Tvůrci i díky sugestivní hudební kompozici Jozefa Vlka vytvoří už od počátku inscenace přechod z jakéhosi abstraktního světa prvních bohů do konkrétnější světa korporátů, v němž člověk neztrácí jen své soukromí, ale také sám sebe. Jako by lidská subjektivita byla potlačena na minimum. I když performeři hovoří o sobě jako o postavách – Lenka Barilíková jako hypnotizérka a Kamil Mikulčík jako básník – jsou spíše komentátory či vypravěči fragmentárního příběhu s reportážními prvky, v němž zastupují několik bezejmenných postav. Objektivizaci člověka napomáhá také univerzální a bezpohlavní kostým obou účinkujících – bílé košile a černé kalhoty -, který podporuje celkové vyznění, že dva performeři a na scéně přítomna vana plná vody a dva mikrofony jsou jen galerijně osvětleným objektem či instalací na černém pozadí. Ve scénickém řešení Jána Ptačiny, stejně jako v režii Jozefa Vlka rezonuje minimalismus, který lahodí oku diváka svou čistotou, čímž vybízí diváka k asociativnosti a vnitřnímu ponoru do množství naznačených témat a beznadějných pocitů dneška. Noří se stejně jako umělci ve vaně.
…
Alexandra Rychtarčíková
A co dál...
ABC
Hamlet
William Shakespeare
Tragédie myšlení a činu, kde si lež hraje na pravdu, zrádci na přátele a vrah na dobrého vládce.
17. 12. | 19.00 | ABC | |
27. 1. | 19.00 | ABC | |
5. 2. | 10.00 | ABC | Pro školy |
ABC
Revizor
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Taky vám slova audit a finanční kontrola zrychlují tep? A co třeba revize? A Revizor? Ten náš – REVIZOR ON ICE! – vám polechtá bránice. A možná opotí pleš. Nebo posune tupé?
19. 12. | 19.00 | ABC | |
16. 1. | 19.00 | ABC | |
24. 1. | 19.00 | ABC |
ABC
Zítra swing bude zníti všude
Martin Vačkář , Ondřej Havelka
Hudební komedie z poválečné swingující Prahy s orchestrem Melody Makers.
24. 11. | 15.00 | ABC | |
30. 12. | 19.00 | ABC | |
10. 1. | 19.00 | ABC |