Podle slov svých synů si připadala jako zapomenutá uschlá kůrka za kanapem. A také podle slov jejich synů by prý bylo pro ty dva lépe, kdyby se nikdy nepotkali. To byste tady nebyli vy dva, podotkla tehdy mladá žena na své první návštěvě Jirky a Daníka Reynkových v Petrkově. A Jiří jen s úsměvem pokrčil rameny: „No co, to už nejde změnit.“
„Pokojík à la V. Gogh, kam chodím ukrýt svá trápení. Jedna stěna s růžovým nátěrem, staré kanape, to je celá
chudoba. A vrchol, výhled na starou lípu a několik hezkých Reynků na zdi (vlaštovka), to je zase všechna nádhera.“
Projekt podpořili: Magistrát hlavního města Prahy, Ministerstvo kultury ČR, Státní fond kultury, Památník národního
písemnictví
PREMIÉRA 15. 7. 2022