Divadlo, které bylo nazváno podle jména svého majitele „U Nováků“, bylo poprvé pronajato Osvobozenému divadlu Jiřího Voskovce a Jana Wericha, které se sem přestěhovalo ze svého působiště v hotelu Adria na Václavském náměstí. Nově otevřený palác U Nováků jim nabízel nejen moderní interiér, ale také hlediště pro 1000 diváků. 

V divadelní sezóně 1929/1930 tu  zahájili své působení inscenací Líčeníse odročuje a setrvali zde až do nuceného ukončení činnosti divadla v roce 1938. (Výjimku tvořila sezóna 1935/1936, kterou divadlo působilo pod názvem Spoutané divadlo v Rokoku).

Zpočátku hráli veseloherní repertoár, který tvořily hry Voskovce a Wericha, a souběžně s ním i vážné hry, které si vybíral a současně režíroval Jindřich Honzl. V nabídce se objevily i hry cizích dramatiků, nicméně hlavním a vyhledávaným programem zůstávaly autorské hry komické dvojice V+W. Společně s jazzovým hudebníkem Jaroslavem Ježkem se Voskovec a Werich stali třemi nosnými pilíři Osvobozeného divadla. Po zahajovací inscenaci Líčení se odročuje (1930) následoval  Ostrov Dynamit (1930), Sever proti Jihu (1930), Don Juan a comp. (1931), Golem (1931), Caesar (1932), Robin Zbojník (1932), Svět za mřížemi (1933), Osel a stín (1933), Slaměný klobouk (1934), Kat a blázen (1934), Vždy s úsměvem (1935) a Panoptikum (1935). Kromě uvedených her nasazovali i texty jiných autorů (např. Nezvalův Strach nebo Steklého Ali Babu a 40 loupežníků). Divadlo si postupem času získalo velký okruh příznivců, nicméně objevili se i odpůrci, kteří na divadlo útočili (Právě jejich „zásluhou“ V+W opustili v roce 1935 divadlo U Nováků a se zmenšeným souborem odešli pod názvem Spoutané divadlo do Rokoka).

Úspěch inscenace Balada z hadrů (hrála se 246x) jim umožnil vrátit se již na další sezónu zpět do divadla U Nováků, kde uvedli inscenací Nebe na zemi (1936) a pokračovali hrami Rub a líc (1936), Panorama (1937), Těžká Barbora (1937), Pěst na oko (1938). Na inscenacích, které režírovali V+W nebo Jindřich Honzl, se také podíleli výtvarníci František Zelenka, Bedřich Feuerstein, Adolf Hoffmeister a František Muzika. Choreografii vytvářel Josef Jenčík se svými „Girls“ a po něm Saša Machov. K hereckému souboru patřili např. Václav Trégl, František Filipovský, Jindřich Plachta, Bohuš Záhorský, Ljuba Hermanová, Hana Vítová, Ferenc Futurista ad. Počátkem listopadu 1938, den před chystanou premiérou hry Hlava proti Mihuli byla V+W odňata divadelní koncese, Osvobozené divadlo bylo zrušeno a soubor byl rozpuštěn.

V době, kdy Osvobozené divadlo vystupovalo jako Spoutané divadlo, působilo v divadle U Nováků se svým operetním repertoárem Novoměstské divadlo ředitele Antonína Fencla. K operetě se scéna přihlásila i v letech (1938-46), kdy divadlo U Nováků vedl Jára Kohout.

Po něm přišli opět V+W, kteří znovuzahájili v roce 1946 hrou Přišel na večeři Divadlo Voskovce a Wericha. Z nedostatku vlastní tvorby znovu uváděli Pěst na oko a první americký muzikál v Evropě Divotvorný hrnec (1948).  Na jaře roku 1947 uspořádal Miroslav Disman ve spolupráci s Janem Werichem Divadlo Broučků pro nejmenší publikum, které ovšem nemělo dlouhého trvání a bylo na konci sezóny 1947-48 spolu s divadlem V+W zrušeno.

Do Vodičkovy ulice k Novákům se poté nastěhovalo Divadlo filmového studia, které v roce 1949 změnilo název na Divadlo státního filmu. V sezóně 1950-51 bylo spojeno s Divadlem umění lidu v Karlíně  a v červenci téhož roku bylo zrušeno.

V roce 1951 vznikla Pražská estráda (pozdější Divadlo estrády a satiry) a v domě U Nováků působila pod vedením Ladislava Šmejkala až do roku 1954, kdy se do zdejšího sálu vrátil již potřetí Jan Werich. Ten zkrátil název divadla na Divadlo satiry a spolu s novým jevištním partnerem Miroslavem Horníčkem se pokusil o recepci nového Osvobozeného divadla. Z jeviště zněly úvahy o životě ve formě dialogů obou protagonistů divadla a právě zde jevištní satira před jarem roku 1956 dosáhla svého vrcholu. Zahajovacím představením byla v roce 1955 inscenace hry Caesar a po ní následovaly hry: Androkles a lev, Husaři, Slaměný klobouk ad. Režisérský pult si předávali Miloš Nedbal, Miroslav Horníček, Oldřich Lipský a Ján Roháč. Výtvarné řešení inscenací zajišťoval Jiří Trnka, Josef Svoboda a Adolf Wenig. V souboru sekundovali Miroslavu Horníčkovi a Janu Werichovi např. Miloš Kopecký, Stella Zázvorková, Alena Vránová, Jaroslava Adamová, Květa Fialová, Josef Zíma, Jiřina Bohdalová a další. Téměř všichni působili v divadle i v dalších letech, kdy se přejmenovalo na Divadlo ABC  (1957) a uvedlo Baladu z hadrů, Jezinky a bezinky, Milence z kiosku. Následovaly komedie, hudební komedie i  tragikomedie (Návštěva staré dámy, Drahý lhář).

V roce 1962 vstoupilo Divadlo ABC do svazku Městských divadel pražských, jejichž ředitelem byl Ota Ornest. V této době zde režírovali Alfréd Radok, Ivan Weiss, Václav Hudeček, Karel Svoboda, Ladislav Vymětal, František Miška a také Ota Ornest. Herecký soubor se rozrůstal a přibývala další známá jména: Irena Kačírková, Eduard Cupák, Josef Kemr, Josef Bek, Svatopluk Beneš, Lubomír Lipský, Václav Voska, Václav Vydra st. a další. Jako první premiéru uvedlo Divadlo ABC pod hlavičkou Městských divadel pražských hru italského dramatika Daria Fo Archandělé nehrají biliár (1962). Následovaly hry soudobých světových dramatiků především veseloherního nebo komediálního zaměření (Pan Hamilkar, Harold a Maude, Charleyova teta ad.) Původní tvorbu nejčastěji reprezentovaly hry Otto Zelenky a Vratislava Blažka, kteří psali své komedie přímo pro Městská divadla pražská. Ve vlastní režii uváděl své hry i Miroslav Horníček (Dva muži v šachu, Kantor Barnabáš a žáci darebáci).

Po nástupu nového ředitele Lubomíra Poživila (1972) se divadlo zaměřilo na uvádění muzikálů, kterými navázalo na tradici hudebních komedií na této scéně. Jedním z nejúspěšnějších titulů vůbec bylo hudební zpracování Kazatzakisova románu Řek Zorba uváděné pod názvem Já, k čertu, žiju rád. Dále můžeme zmínit muzikály Malované na skle, Chicago, Nejkrásnější válka. Nesmíme zapomenout ani na detektivní žánr, který se u zdejšího publika také těšil značné oblibě: Korunní svědkyně, Past na myši, Stalo se v Chamonix. Od roku 1976 byly z důvodu uzavření Komorního divadla zařazeny i vážnější hry – Hlava XXII, Maškaráda.

V průběhu 80. let vstoupil na jeviště Divadla ABC režisér Karel Kříž (Co řekl Ruzante, Sen noci svatojánské), který spolupracoval se scénografem Jaroslavem Malinou. Hostoval tu také režisér Miroslav Macháček (Smutek sluší Elektře). Došlo k proměně hereckého souboru, z něhož pomalu odcházeli příslušníci původní herecké gardy a nově byli angažováni: Pavel Soukup, Alois Švehlík, Naďa Konvalinková, Věra Galatíková, Boris Rösner, Martin Stropnický, Václav Vydra ml. ad.

Zábavné zaměření Divadla ABC naznačili po Revoluci v roce 1989 Černí baroni (1990) a Tři mušketýři (1991). Umělecký šéf Miloš Horanský (1991-1993)nasměroval scénu ke klasické komedii a k původním adaptacím. Pod vedením Milana Schejbala  (1994-2006) se znovu prosadilo hudební drama (Pěna dní, Funny Girl, Cikánský baron aneb…) a bulvární hry (Harold a Maude, Past na myši, Charleyova teta), doplňované osvědčenými klasickými tituly (Cyrano z Bergeracu). Herecký soubor se v průběhu 90. let obměnil, prosazovali se především herci mladé a střední generace (Filip Blažek, Otakar Brousek ml., Veronika Gajerová, Sabina Laurinová, Jan Hrušínský ml. ad.)

V roce 2006 se stal ředitelem Městských divadel pražských režisér Ondřej Zajíc, který spolu s uměleckým šéfem (společným pro Divadlo ABC  i Divadlo Rokoko)  Petrem Svojtkou usiloval o obnovu Městských divadel pražských po vzoru tzv. Ornestina – éry ředitele Oty Ornesta. Režijní práci zde odvedli Peter Gábor (Anna Karenina, Vše o mé matce), Miroslav Hanuš (Šakalí léta, Drž mě pevně, miluj mě zlehka), Ondřej Zajíc (Mahábhárata, August August, august) i Petr Svojtka (Všechno na zahradě, Na miskách vah) a Pavel Khek (Markéta Lazarová, Evžen Oněgin). Na jeviště ABC  se v době jejich působení vrátilo klasické drama, literární a filmové adaptace a v neposlední řadě i původní autorská hudební komedie z dílny Jiřího Janků a Petra Svojtky. 

HISTORIE BUDOVY

Divadlo ABC se nachází v suterénu obchodního domu U Nováků, který byl postaven v letech 1901–1904 podle projektu významného českého architekta Osvalda Polívky a rozšířen v letech 1927–1929. Polívka byl ve své době vyhledávaným stavitelem, byl najímán nejbohatšími investory k projektování velkolepých staveb – především bank, spořitelen a pojišťoven v centru Prahy.

Dne 25. března 1927 došlo ke zřícení části domu na nároží ulic Vodičkovy a V Jámě, později tento dům koupil zakladatel obchodního domu Josef Novák. Ještě téhož roku, tedy 1927, se rozhodl ke stavbě nového bloku a s pomocí architekta Osvalda Polívky a stavitele Františka Antonína Troníčka svůj plán uskutečnil. Pozemek se ale nacházel na nestabilním pískovém podkladu, a proto musely být vybudovány hlubší základy než bývá u podobných typů staveb obvyklé. Vznikly tak rozsáhlé sklepní prostory a s nimi i otázka na jejich smysluplné využití. Novák pojal myšlenku zřídit v budově scénu v duchu pařížských bulvárních divadel, která by zároveň mohla sloužit pro pořádání koncertů, projekce kina a v neposlední řadě také pro zpěvoherní či činoherní představení. Divadlo mělo mít také svoji restauraci a síť dalších přilehlých restauračních zařízení, vináren, heren atd. Všechny smělé plány se dočkaly realizace v roce 1928, kdy byla stavba dokončena a dům poskytoval zázemí pro 60 obchodů.

Mnohoúčelový komplex budov v novoklasicistním stylu tvoří hlavní budova a šest pětipodlažních budov se dvěma úrovněmi podkroví, seskupených okolo tří vnitřních dvorů. Všechny budovy jsou vzájemně propojeny systémem pasáží a dvoran. Divadlo zabírá dvě podzemní patra a vedle velkého sálu se v suterénu nachází i malá scéna – původně varietní sál. V úrovni balkónu (první suterén) je umístěna divácká šatna a divadelní kavárna, byl tu také baletní sál.

V roce 1957 proběhly stavební úpravy pro tehdejší Divadlo satiry, které realizoval architekt Štěpán Kopecký. Úpravy se týkaly především hlediště divadla – balkón byl rozšířen o další tři řady sedadel a zvýšila se i kapacita míst v přízemí.

V letech 1968–1972 proběhla v divadle ABC rozsáhlá adaptace, během níž došlo k výměně elektrického vedení, k akustickým úpravám a mnohým dalším změnám v interiéru a v technickém zařízení. Další větší adaptace divadla proběhla ve dvou etapách v letech 1998-1999. První se týkala zákulisí, modernizace šaten, technického zázemí a zřízení divadelního klubu na místě zrušeného baletního sálu. Ve druhé etapě došlo k úpravám hlediště – bylo zrušeno pět řad sedadel a jeviště bylo vysunuto o čtyři metry pro realizaci propadla a orchestřiště. Přízemní lóže byly zmenšeny tak, aby došlo k uzavření hlediště a tím se docílilo odhlučnění od okolních rušivých zvuků. Přestavba sice snížila kapacitu hlediště, ale značně vylepšila akustiku sálu. K drobným změnám v interiéru divadla došlo v letech 2007 a 2008, následovala celková renovace světelné a zvukové techniky. V roce 2016 došlo ke kompletní rekonstrukci hlediště, během níž byla stará sedadla nahrazena novými.

ARCHITEKTONICKÁ PROHLÍDKA DIVADLA ABC

Sledujte náš program, kde se o prohlídkách vždy včas dozvíte.