Zemřel Josef Zíma
Ve věku 92 let zemřel Josef Zíma, hudební a herecká legenda, bývalý dlouholetý člen uměleckého souboru Městských divadel pražských.
Josef Zíma měl umělecké vlohy v krvi. Jeho strýc byl hudební skladatel František Pícha, maminka se věnovala ochotnickému divadlu.
Po absolutoriu na DAMU v roce 1953 nastoupil dvouleté angažmá v Městském oblastním divadle v Benešově, kde ztvárnil mimo jiné titulní roli Loupežníka v Čapkově stejnojmenné hře.
Následně působil v Uměleckém vojenském souboru a v roce 1957 přijal nabídku Jana Wericha do Divadla satiry, pozdějšího divadla ABC. Setkání s Werichem a starší hereckou generací, jež na této scéně tehdy působila, významně formovalo jeho vztah k divadlu. Účinkoval zde v několika původních hrách Jiřího Voskovce a Jana Wericha, ale též v řadě činoherních inscenací. Velkou úlohu měl například v Nezvalových Milencích v kiosku v režii Miroslava Horníčka.
Po připojení divadla ABC k Městským divadlům pražským, která již tvořilo Komorní divadlo a divadlo Komedie, se stal členem souboru vedeného Otou Ornestem. Pro svůj pěvecký talent a kvalitní hlasovou průpravu (vedle herectví se soukromě učil zpěvu) býval první volbou zdejších režisérů hudebních komedií a muzikálů. Ostatně o žánr muzikálu i západní hudbu se vždy intenzivně zajímal, a i když to bylo v tehdejší době těžké, snažil se obstarat si nahrávky všech zásadních zahraničních titulů. Zejména podle nich a podle vysílání Radia Luxembourg se potom s kolegy učil. Tak vznikla například jeho známá písnička Bílá vrána, kterou poprvé slyšel v rádiu a následně ji sám otextoval.
První velkou příležitost mu nabídl v roce 1964 Antonín Moskalyk v muzikálu Expresso Bongo (Herbert Rudge) a následovala řada dalších: Zkrocení zlé panny (Petruccio), Filosofská historie (Vavřena), V Římě na place byla legrace (Hero), Vesele do Canterbury (Student, Mladý rytíř) či Chicago (Billy Flynn).
Na jevišti se nejčastěji setkával s režisérem Františkem Miškou: Velbloud uchem jehly (Alan Vilím), Šeherezáda (Šahryjár), Já, k čertu, žiju rád (Niko), Dva šlechtici z Verony (Valentin) nebo Alelujá, dobří lidé (Ezellino). Mimo jiných spolupracoval též například s Alfrédem Radokem, když vytvořil titulní úlohu v jeho slavné inscenaci Hra o lásce a smrti. „Byla to jedna z mých nejlepších rolí a účast na ní mi přinesla úplně jiný způsob práce.“
Z vážnějších činoherních rolí stojí jistě za připomínku dramatizace prózy Alberta Camuse Requiem za jeptišku (Peter) či polské drama Příběh jedné noci (Zrzek Elvis). Z veseloher potom detektivní hra Tři dámy s pistolí (Pavel), Apartmá 719 (Kiplinger) či Co je Ti, Hermínko (Pan Martin).
Hereckou dráhu Josefa Zímy od počátku doprovázela i paralelní kariéra zpěváka. V 50. letech minulého století začínal jako interpret populární hudby a později, především díky častému účinkování v televizi, proslul jako legenda české lidové písně. Byl jednou z prvních tváří Československé televize, v níž vystupoval i jako oblíbený konferenciér. Popularita získaná prostřednictvím televizní obrazovky po několik desítek let téměř upozadila jeho kariéru divadelní. Mezi jeho nejznámější písničky patří Gina, Milenci v texaskách, Zelené pláně nebo již zmiňovaná Bílá vrána. Posluchače oslovil také hitem Jiřího Suchého Blues pro Tebe. V průběhu života natočil stovky písní, za něž získal zlaté desky, a nechyběla ani platinová. Na filmovém plátně ho proslavila především role prince Radovana v pohádce Princezna se zlatou hvězdou.
Josef Zíma se od počátku profesní dráhy věnoval též zájezdové činnosti. Ať už s orchestrem Jiřího Sládka nebo s divadlem. Nejdelší cestu ovšem podnikl až v důchodovém věku, když v roce 1991 hrál v Torontu pro krajany Hašlerova a Šamberkova Podskaláka. Jednalo se o oblíbenou inscenaci karlínského divadla, jež dosáhla téměř čtyř set repríz.
Třicetileté působení na jevištích MDP zakončil na počátku devadesátých let a poté pokračoval jako agenturní herec. Aktivní divadelní kariéru uzavřel jako Hajný Štětivec v operetě Na tý louce zelený (divadlo F. X. Šaldy v Liberci, 2010) a dále účastí ve dvou muzikálových projektech: Cats (Múz, starý divadelní kocour) a Hrabě Monte Cristo (Abbé Faria).
Navzdory vysokému věku a vleklým zdravotním komplikacím nepřestal aktivně vystupovat. Písní či vzpomínkami těšil široký okruh svých příznivců takřka do poslední chvíle. Jeho bohatou uměleckou dráhu završilo několik ocenění. Za celoživotní mistrovství v dabingu obdržel cenu Františka Filipovského, byl držitelem ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru opereta – muzikál a v roce 2019 byl prezidentem vyznamenán medailí Za zásluhy I. stupně.
Foto Kamil Košun / archiv Městských divadel pražských
Po absolutoriu na DAMU v roce 1953 nastoupil dvouleté angažmá v Městském oblastním divadle v Benešově, kde ztvárnil mimo jiné titulní roli Loupežníka v Čapkově stejnojmenné hře.
Následně působil v Uměleckém vojenském souboru a v roce 1957 přijal nabídku Jana Wericha do Divadla satiry, pozdějšího divadla ABC. Setkání s Werichem a starší hereckou generací, jež na této scéně tehdy působila, významně formovalo jeho vztah k divadlu. Účinkoval zde v několika původních hrách Jiřího Voskovce a Jana Wericha, ale též v řadě činoherních inscenací. Velkou úlohu měl například v Nezvalových Milencích v kiosku v režii Miroslava Horníčka.
Po připojení divadla ABC k Městským divadlům pražským, která již tvořilo Komorní divadlo a divadlo Komedie, se stal členem souboru vedeného Otou Ornestem. Pro svůj pěvecký talent a kvalitní hlasovou průpravu (vedle herectví se soukromě učil zpěvu) býval první volbou zdejších režisérů hudebních komedií a muzikálů. Ostatně o žánr muzikálu i západní hudbu se vždy intenzivně zajímal, a i když to bylo v tehdejší době těžké, snažil se obstarat si nahrávky všech zásadních zahraničních titulů. Zejména podle nich a podle vysílání Radia Luxembourg se potom s kolegy učil. Tak vznikla například jeho známá písnička Bílá vrána, kterou poprvé slyšel v rádiu a následně ji sám otextoval.
První velkou příležitost mu nabídl v roce 1964 Antonín Moskalyk v muzikálu Expresso Bongo (Herbert Rudge) a následovala řada dalších: Zkrocení zlé panny (Petruccio), Filosofská historie (Vavřena), V Římě na place byla legrace (Hero), Vesele do Canterbury (Student, Mladý rytíř) či Chicago (Billy Flynn).
Na jevišti se nejčastěji setkával s režisérem Františkem Miškou: Velbloud uchem jehly (Alan Vilím), Šeherezáda (Šahryjár), Já, k čertu, žiju rád (Niko), Dva šlechtici z Verony (Valentin) nebo Alelujá, dobří lidé (Ezellino). Mimo jiných spolupracoval též například s Alfrédem Radokem, když vytvořil titulní úlohu v jeho slavné inscenaci Hra o lásce a smrti. „Byla to jedna z mých nejlepších rolí a účast na ní mi přinesla úplně jiný způsob práce.“
Z vážnějších činoherních rolí stojí jistě za připomínku dramatizace prózy Alberta Camuse Requiem za jeptišku (Peter) či polské drama Příběh jedné noci (Zrzek Elvis). Z veseloher potom detektivní hra Tři dámy s pistolí (Pavel), Apartmá 719 (Kiplinger) či Co je Ti, Hermínko (Pan Martin).
Hereckou dráhu Josefa Zímy od počátku doprovázela i paralelní kariéra zpěváka. V 50. letech minulého století začínal jako interpret populární hudby a později, především díky častému účinkování v televizi, proslul jako legenda české lidové písně. Byl jednou z prvních tváří Československé televize, v níž vystupoval i jako oblíbený konferenciér. Popularita získaná prostřednictvím televizní obrazovky po několik desítek let téměř upozadila jeho kariéru divadelní. Mezi jeho nejznámější písničky patří Gina, Milenci v texaskách, Zelené pláně nebo již zmiňovaná Bílá vrána. Posluchače oslovil také hitem Jiřího Suchého Blues pro Tebe. V průběhu života natočil stovky písní, za něž získal zlaté desky, a nechyběla ani platinová. Na filmovém plátně ho proslavila především role prince Radovana v pohádce Princezna se zlatou hvězdou.
Josef Zíma se od počátku profesní dráhy věnoval též zájezdové činnosti. Ať už s orchestrem Jiřího Sládka nebo s divadlem. Nejdelší cestu ovšem podnikl až v důchodovém věku, když v roce 1991 hrál v Torontu pro krajany Hašlerova a Šamberkova Podskaláka. Jednalo se o oblíbenou inscenaci karlínského divadla, jež dosáhla téměř čtyř set repríz.
Třicetileté působení na jevištích MDP zakončil na počátku devadesátých let a poté pokračoval jako agenturní herec. Aktivní divadelní kariéru uzavřel jako Hajný Štětivec v operetě Na tý louce zelený (divadlo F. X. Šaldy v Liberci, 2010) a dále účastí ve dvou muzikálových projektech: Cats (Múz, starý divadelní kocour) a Hrabě Monte Cristo (Abbé Faria).
Navzdory vysokému věku a vleklým zdravotním komplikacím nepřestal aktivně vystupovat. Písní či vzpomínkami těšil široký okruh svých příznivců takřka do poslední chvíle. Jeho bohatou uměleckou dráhu završilo několik ocenění. Za celoživotní mistrovství v dabingu obdržel cenu Františka Filipovského, byl držitelem ceny Thálie za celoživotní mistrovství v oboru opereta – muzikál a v roce 2019 byl prezidentem vyznamenán medailí Za zásluhy I. stupně.
Foto Kamil Košun / archiv Městských divadel pražských