4X Z KRAJINY SLZ
Komponovanou taneční inscenaci Krajinou Slz, kterou uvádíme v divadle Komedie, vytvořili čtyři mladí tvůrci pod vedením Lenky Vagnerové a v koprodukci s jejím souborem Lenka Vagnerová & Company. Své choreografie vytvořili opravdu „na tělo“, jelikož v nich také sami účinkují. Na dalších řádcích v článku z časopisu Moderní divadlo v krátkosti představujeme je i jejich nové dílo.
Komponovanou taneční inscenaci Krajinou Slz, kterou uvádíme v divadle Komedie, vytvořili čtyři mladí tvůrci pod vedením Lenky Vagnerové a v koprodukci s jejím souborem Lenka Vagnerová & Company. Své choreografie vytvořili opravdu „na tělo“, jelikož v nich také sami účinkují. Na dalších řádcích v krátkosti představujeme je i jejich nové dílo.
MONIKA ČÁSTKOVÁ
![[2.png]](https://c.mestskadivadlaprazska.cz/images/2.png)
Absolventka taneční konzervatoře Duncan Centre a HAMU v oboru Choreografie. Jako choreografka vytvořila několik inscenací – Arvore byla oceněna jako nejlepší duet na festivalu SzólóDuó v Maďarsku, následovaly Camalea, Vodník, Balans, Start point ve spolupráci s Martinou Hajdylou Lacovou a Pokoj č. F44.81 ve spolupráci s Helenou Ratajovou. Jako asistentka choreografie se podílela na inscenaci Navždy spolu souboru Farma v jeskyni. Interpretkou je v iscenacích Odtržení, Čekárna (Farma v jeskyni), Amazonky a Panoptikum (Lenka Vagnerová & Company). Spolupracovala také na tvorbě tanečních filmů. Je pedagožkou konzervatoře Duncan Centre, kde vede hodiny současné taneční techniky, improvizace a tvorby.
Jak byste charakterizovala svou choreografii?
Má choreografie s názvem Krajinou slz je výjev emocí a zkušeností, které si s sebou neseme životem. Každým krokem se tahle hromada zvětšuje, občas ji rozbalíme, zavzpomínáme, přidáme další slzu, zase zabalíme a tlačíme dál.
Jste radši v roli tanečnice, nebo choreografky?
Můj background je konzervatoř Duncan Centre, kde je výuka zaměřená na tvorbu, a poté jsem studovala choreografii na Hudební akademii múzických umění, takže mi byla choreografie vždy velmi blízká. Pravdou ale je, že si užívám roli interpreta.
Co spojuje vaši choreografii s dalšími třemi, které uvidíme v komponované inscenaci Krajinou slz?
Pojítko je minimálně v tom, že divák uvidí lásku, s jakou jsme na tom pracovali.
FANNY BARROUQUÈRE
![[3.png]](https://c.mestskadivadlaprazska.cz/images/3.png)
Francouzská tanečnice a lektorka. V roce 2008 odstartovala svou kariéru jako tanečnice v National Ballet v Marseille pod vedením Frédérica Flamanda. Po dvou sezonách se přestěhovala do Švédska, kde se přidala k tanečnímu souboru Norddans. Zde měla příležitost tančit v mnoha inscenacích známých choreografů, jako jsou Mats Ek, Jo Strømgren, Gustavo Ramirez, Thomas Noone, Ohad Naharin a další. V roce 2015 začala pracovat s českými a dánskými soubory. V současné době účinkuje například v projektech souboru Lenka Vagnerová & Company: Amazonky, Gossip a Lešanské jesličky či 420PEOPLE: Panthera a The Watcher.
Jak byste charakterizovala svou choreografii?
Moje choreografie Láska na první posed je o neočekávaném zvratu, který se udá na prvním rande. Hraji si zde s očekáváním lidí. Jaká schůzka je považována za romantickou? Jak se na ní mají lidé chovat? A co se stane, pokud nedodržíme nepsaná pravidla?
Co spojuje vaši choreografii s dalšími třemi?
Jsou to příběhy z velmi odlišných vesmírů a jsou vystavěné velmi odlišnými způsoby. Ale myslím, že v každém z nich najdete tematiku „lásky“ k sobě, minulosti, popularitě a podobně.
Jaká je Lenka Vagnerová mentorka?
Je skvělá! Kladla mi správné otázky, které mi pomohly pokračovat v mém směru, nebo mě naopak nutily mé záměry přepracovávat. Ve chvílích, kdy jsem byla zaseknutá, mi pomáhala a navrhovala způsoby, jak vystavět situace, přitom mi stále ponechávala svobodu, aby to byla má choreografie. A abych byla upřímná, kdyby nebyla mou mentorkou, těžko bych našla sebedůvěru a první choreografii od mých školních let vytvořila.
BARBORA NECHANICKÁ
![[4.png]](https://c.mestskadivadlaprazska.cz/images/4.png)
Barbora Nechanická pochází z Karlových Varů, je absolventkou katedry nonverbálního divadla HAMU. S Lenkou Vagnerovou začala spolupracovat v roce 2018 na projektu Než vše začalo…, který režíroval Lionel Ménard. Pod Lenčinou režií nazkoušela inscenaci Sněhová královna v divadle Minor a nyní se podílí na novém projektu Krajinou slz.
Jak byste charakterizovala svou choreografii?
Choreografií Tvarem ke štěstí navazuji na téma, kterým jsem se začala zabývat už během svého studia na HAMU. Školu jsem ukončila bakalářskou inscenací s názvem Beautyfall, což byl klaunský duet poukazující na svět modelek a modelingového průmyslu. Cítila jsem, že se chci k tématu vrátit a dále jej rozpracovat. Ze světa modelek a touhy po kráse jsem se dostala k tématu plastické chirurgie, zabývám se strastmi, jako je například strach ze stárnutí, tlakem společnosti na to, aby člověk vypadal stále mladistvě, touhou zapadnout nebo se podobat instagramovým idolům.
Během zkušebního procesu jsem se snažila odpovědět na otázky: proč se lidé stárnutí bojí a proč plastické operace podstupují? Jsou po zákroku spokojeni? Je to to, co si přáli? Opravdu může dokonalý zevnějšek přinést štěstí?
Co spojuje vaši choreografii s dalšími třemi?
Každá choreografie má vlastní jazyk a styl vyjádření. Spojuje je téma mezilidských vztahů, z nichž některé poukazují na současné společenské dění.
Jaká je Lenka Vagnerová pedagožka?
Lenka Vagnerová je jako pedagog velmi vnímavá a komunikativní. Zkoušení bylo vedeno formou dialogu, a to jak nad tématem, tak nad zvolenými prostředky. Lenka mi otevírala dveře k novým možnostem, které bych nebyla sama schopna vidět.
MICHAL HERIBAN
![[5.png]](https://c.mestskadivadlaprazska.cz/images/5.png)
Slovenský tanečník a výtvarník, který žije a převážně působí v Praze. Studoval sochařství, scénografii a pedagogiku výtvarného umění. Během karantény se vrátil k malbě a od srpna své obrazy vystavuje na Bratislavském hradě. Jako tanečník spolupracuje s mnichovským choreografem a výtvarníkem Michou Puruckerem, souborem Losers Cirque Company, Radimem Vizvárym, Annou Konjetzky a Petrou Fornayovou. Od roku 2015 pravidelně vystupuje se souborem Lenka Vagnerová & Company, v současné době je interpretem v inscenacích Gossip, Lešanské jesličky a Panoptikum. Pod choreografickým vedením Lenky Vágnerové účinkuje také ve Sněhové královně v divadle Minor a Sternenhochovi v Národním divadle.
Jak byste krátce charakterizoval svou choreografii?
Choreografie s názvem Kauza oni je duet o touze po moci, o ovlivňování, lži a pravdě. Vyprávím o dvou parťácích, kteří neváhají jeden druhého zradit, ale jeden bez druhého by nepřežili.
Je to poprvé, kdy nejste „jen“ interpretem, ale stáváte se také choreografem?
Je to poprvé, kdy tvořím choreografii s vlastním námětem a zároveň v ní účinkuji. Předtím jsem již vytvořil choreografii pro studenty Janáčkovy konzervatoře v Ostravě či pro muzikál Spalomat v Kladně. A už rok pracuji na vlastní taneční vizuální inscenaci Stepní vlk.
Co spojuje vaši choreografii s dalšími třemi, které uvidíme v komponované inscenaci Krajinou slz?
Myslím si, že je to aktuálnost témat. A samozřejmě skvělá hudba Ivana Achera.
SLOVO LENKY VAGNEROVÉ
S většinou tanečníků systematicky spolupracuji již delší dobu. Jsou součástí mých inscenací, znají můj způsob tvorby, pohybové principy, rukopis a zejména myšlení, s jakým k práci přistupuji. Doufám, že v mnohém znám i já je. Jsou fantastičtí interpreti. Cítila jsem, že pro jejich další posun, a to hlavně interpretační, nastal čas je postavit do nové pozice, pozice choreografů. Cílem nebylo, aby vytvořili hned napoprvé něco výjimečného nebo aby se stali naráz choreografy. Rozhodně jsem nechtěla, aby vytvořili kopii mých inscenací. Chtěla jsem, aby zůstali ve své tvorbě svobodní a upřímní, aby to byl jejich proces a jejich výpověď. Zajímalo mě, jaká témata v nich „bobtnají“, kdo jsou jak můžu tímto procesem jejich další profesní působení obohatit. Choreografové dostali možnost spolupracovat také s geniálním hudebním skladatelem Ivanem Acherem, který je pojítkem celého projektu a který se svým úžasným dramaturgickým myšlením posouvá chorografie do dalších dimenzí. Já jsem zůstala v roli jakéhosi supervizora, nebo mentora, jak se dnes užívá. Asi to nejsou správná pojmenování, spíš bych řekla, že jsem byla našeptávač s plnou kapsou otázek, někdy jsem musela víc a někdy méně zasáhnout. Snažila jsem se dramaturgicky zaštítit čtyři kratší choreografie, které se odehrávají v jednom prostředí a v jednom tahu, a pracovat s finální podobou scény Michala Heribana i světly Michala Kříže.
LENKA DOMBROVSKÁ
autorka je šéfredaktorka Moderního divadla
MONIKA ČÁSTKOVÁ
Absolventka taneční konzervatoře Duncan Centre a HAMU v oboru Choreografie. Jako choreografka vytvořila několik inscenací – Arvore byla oceněna jako nejlepší duet na festivalu SzólóDuó v Maďarsku, následovaly Camalea, Vodník, Balans, Start point ve spolupráci s Martinou Hajdylou Lacovou a Pokoj č. F44.81 ve spolupráci s Helenou Ratajovou. Jako asistentka choreografie se podílela na inscenaci Navždy spolu souboru Farma v jeskyni. Interpretkou je v iscenacích Odtržení, Čekárna (Farma v jeskyni), Amazonky a Panoptikum (Lenka Vagnerová & Company). Spolupracovala také na tvorbě tanečních filmů. Je pedagožkou konzervatoře Duncan Centre, kde vede hodiny současné taneční techniky, improvizace a tvorby.
Jak byste charakterizovala svou choreografii?
Má choreografie s názvem Krajinou slz je výjev emocí a zkušeností, které si s sebou neseme životem. Každým krokem se tahle hromada zvětšuje, občas ji rozbalíme, zavzpomínáme, přidáme další slzu, zase zabalíme a tlačíme dál.
Jste radši v roli tanečnice, nebo choreografky?
Můj background je konzervatoř Duncan Centre, kde je výuka zaměřená na tvorbu, a poté jsem studovala choreografii na Hudební akademii múzických umění, takže mi byla choreografie vždy velmi blízká. Pravdou ale je, že si užívám roli interpreta.
Co spojuje vaši choreografii s dalšími třemi, které uvidíme v komponované inscenaci Krajinou slz?
Pojítko je minimálně v tom, že divák uvidí lásku, s jakou jsme na tom pracovali.
FANNY BARROUQUÈRE
Francouzská tanečnice a lektorka. V roce 2008 odstartovala svou kariéru jako tanečnice v National Ballet v Marseille pod vedením Frédérica Flamanda. Po dvou sezonách se přestěhovala do Švédska, kde se přidala k tanečnímu souboru Norddans. Zde měla příležitost tančit v mnoha inscenacích známých choreografů, jako jsou Mats Ek, Jo Strømgren, Gustavo Ramirez, Thomas Noone, Ohad Naharin a další. V roce 2015 začala pracovat s českými a dánskými soubory. V současné době účinkuje například v projektech souboru Lenka Vagnerová & Company: Amazonky, Gossip a Lešanské jesličky či 420PEOPLE: Panthera a The Watcher.
Jak byste charakterizovala svou choreografii?
Moje choreografie Láska na první posed je o neočekávaném zvratu, který se udá na prvním rande. Hraji si zde s očekáváním lidí. Jaká schůzka je považována za romantickou? Jak se na ní mají lidé chovat? A co se stane, pokud nedodržíme nepsaná pravidla?
Co spojuje vaši choreografii s dalšími třemi?
Jsou to příběhy z velmi odlišných vesmírů a jsou vystavěné velmi odlišnými způsoby. Ale myslím, že v každém z nich najdete tematiku „lásky“ k sobě, minulosti, popularitě a podobně.
Jaká je Lenka Vagnerová mentorka?
Je skvělá! Kladla mi správné otázky, které mi pomohly pokračovat v mém směru, nebo mě naopak nutily mé záměry přepracovávat. Ve chvílích, kdy jsem byla zaseknutá, mi pomáhala a navrhovala způsoby, jak vystavět situace, přitom mi stále ponechávala svobodu, aby to byla má choreografie. A abych byla upřímná, kdyby nebyla mou mentorkou, těžko bych našla sebedůvěru a první choreografii od mých školních let vytvořila.
BARBORA NECHANICKÁ
Barbora Nechanická pochází z Karlových Varů, je absolventkou katedry nonverbálního divadla HAMU. S Lenkou Vagnerovou začala spolupracovat v roce 2018 na projektu Než vše začalo…, který režíroval Lionel Ménard. Pod Lenčinou režií nazkoušela inscenaci Sněhová královna v divadle Minor a nyní se podílí na novém projektu Krajinou slz.
Jak byste charakterizovala svou choreografii?
Choreografií Tvarem ke štěstí navazuji na téma, kterým jsem se začala zabývat už během svého studia na HAMU. Školu jsem ukončila bakalářskou inscenací s názvem Beautyfall, což byl klaunský duet poukazující na svět modelek a modelingového průmyslu. Cítila jsem, že se chci k tématu vrátit a dále jej rozpracovat. Ze světa modelek a touhy po kráse jsem se dostala k tématu plastické chirurgie, zabývám se strastmi, jako je například strach ze stárnutí, tlakem společnosti na to, aby člověk vypadal stále mladistvě, touhou zapadnout nebo se podobat instagramovým idolům.
Během zkušebního procesu jsem se snažila odpovědět na otázky: proč se lidé stárnutí bojí a proč plastické operace podstupují? Jsou po zákroku spokojeni? Je to to, co si přáli? Opravdu může dokonalý zevnějšek přinést štěstí?
Co spojuje vaši choreografii s dalšími třemi?
Každá choreografie má vlastní jazyk a styl vyjádření. Spojuje je téma mezilidských vztahů, z nichž některé poukazují na současné společenské dění.
Jaká je Lenka Vagnerová pedagožka?
Lenka Vagnerová je jako pedagog velmi vnímavá a komunikativní. Zkoušení bylo vedeno formou dialogu, a to jak nad tématem, tak nad zvolenými prostředky. Lenka mi otevírala dveře k novým možnostem, které bych nebyla sama schopna vidět.
MICHAL HERIBAN
Slovenský tanečník a výtvarník, který žije a převážně působí v Praze. Studoval sochařství, scénografii a pedagogiku výtvarného umění. Během karantény se vrátil k malbě a od srpna své obrazy vystavuje na Bratislavském hradě. Jako tanečník spolupracuje s mnichovským choreografem a výtvarníkem Michou Puruckerem, souborem Losers Cirque Company, Radimem Vizvárym, Annou Konjetzky a Petrou Fornayovou. Od roku 2015 pravidelně vystupuje se souborem Lenka Vagnerová & Company, v současné době je interpretem v inscenacích Gossip, Lešanské jesličky a Panoptikum. Pod choreografickým vedením Lenky Vágnerové účinkuje také ve Sněhové královně v divadle Minor a Sternenhochovi v Národním divadle.
Jak byste krátce charakterizoval svou choreografii?
Choreografie s názvem Kauza oni je duet o touze po moci, o ovlivňování, lži a pravdě. Vyprávím o dvou parťácích, kteří neváhají jeden druhého zradit, ale jeden bez druhého by nepřežili.
Je to poprvé, kdy nejste „jen“ interpretem, ale stáváte se také choreografem?
Je to poprvé, kdy tvořím choreografii s vlastním námětem a zároveň v ní účinkuji. Předtím jsem již vytvořil choreografii pro studenty Janáčkovy konzervatoře v Ostravě či pro muzikál Spalomat v Kladně. A už rok pracuji na vlastní taneční vizuální inscenaci Stepní vlk.
Co spojuje vaši choreografii s dalšími třemi, které uvidíme v komponované inscenaci Krajinou slz?
Myslím si, že je to aktuálnost témat. A samozřejmě skvělá hudba Ivana Achera.
SLOVO LENKY VAGNEROVÉ
S většinou tanečníků systematicky spolupracuji již delší dobu. Jsou součástí mých inscenací, znají můj způsob tvorby, pohybové principy, rukopis a zejména myšlení, s jakým k práci přistupuji. Doufám, že v mnohém znám i já je. Jsou fantastičtí interpreti. Cítila jsem, že pro jejich další posun, a to hlavně interpretační, nastal čas je postavit do nové pozice, pozice choreografů. Cílem nebylo, aby vytvořili hned napoprvé něco výjimečného nebo aby se stali naráz choreografy. Rozhodně jsem nechtěla, aby vytvořili kopii mých inscenací. Chtěla jsem, aby zůstali ve své tvorbě svobodní a upřímní, aby to byl jejich proces a jejich výpověď. Zajímalo mě, jaká témata v nich „bobtnají“, kdo jsou jak můžu tímto procesem jejich další profesní působení obohatit. Choreografové dostali možnost spolupracovat také s geniálním hudebním skladatelem Ivanem Acherem, který je pojítkem celého projektu a který se svým úžasným dramaturgickým myšlením posouvá chorografie do dalších dimenzí. Já jsem zůstala v roli jakéhosi supervizora, nebo mentora, jak se dnes užívá. Asi to nejsou správná pojmenování, spíš bych řekla, že jsem byla našeptávač s plnou kapsou otázek, někdy jsem musela víc a někdy méně zasáhnout. Snažila jsem se dramaturgicky zaštítit čtyři kratší choreografie, které se odehrávají v jednom prostředí a v jednom tahu, a pracovat s finální podobou scény Michala Heribana i světly Michala Kříže.
LENKA DOMBROVSKÁ
autorka je šéfredaktorka Moderního divadla