-1618918633.jpg "SKOTSKÝ FILANTROP JAMES MATTHEW BARRIE")
SKOTSKÝ FILANTROP JAMES MATTHEW BARRIE
Spisovatel, dramatik, fotograf, novinář, amatérský hráč kriketu a od roku 1913 baronet James Matthew Barrie se narodil roku 1860 ve starobylém skotském městě Kirriemuir, jehož náměstí od roku 1972 zdobí socha jedné z nejslavnějších postav dětské literatury – Petra Pana.
Spisovatel, dramatik, fotograf, novinář, amatérský hráč kriketu a od roku 1913 baronet James Matthew Barrie se narodil roku 1860 ve starobylém skotském městě Kirriemuir, jehož náměstí od roku 1972 zdobí socha jedné z nejslavnějších postav dětské literatury – Petra Pana.
Podobně jako jeho viktoriánští kolegové Oscar Wilde či Lewis Carroll i J. M. Barrie vedl život, který nepřestává fascinovat. Vedle nesčetných biografií (první již z roku 1929, nejnovější z roku 2016) se autor Petra Pana stal námětem několika divadelních her, televizních inscenací, filmů i muzikálu. Důvodem neutuchajícího zájmu o Barrieho životní osudy je bezesporu celosvětová popularita Petra Pana, chlapce, který nikdy nevyrostl.
Především v anglofonním světě je Petr Pan popkulturní ikonou, není dítěte, které by neznalo jeho dobrodružství. Nicméně, jak si povšiml již G. B. Shaw po londýnské premiéře Barrieho hry v divadle Duke of York v roce 1904: „Petr Pan se sice zdá být pouhou prázdninovou zábavou pro děti, ale ve skutečnosti je to hra pro dospělé.“ Nová divadelní adaptace, kterou pro divadlo ABC připravuje David Drábek, má však ambice stát se inscenací pro celou rodinu.
DĚTSTVÍ JAKO INSPIRACE I TRAUMA
J. M. Barrie pocházel z velmi početné rodiny, narodil se jako deváté z deseti dětí. I když rodina patřila ke slušně zajištěné střední třídě, Barrieho dětství a dospívání mělo k idyle daleko. Již od útlého věku se snažil přitáhnout k sobě pozornost starších sourozenců i rodičů tím, že vyprávěl rozmanité příběhy. Ne vždy však byl v konkurenci tolika lidí úspěšný, což se nejvíce projevilo v momentech rodinných tragédií. Jeho starší bratr, matčin oblíbenec, zemřel ve věku 14 let, když se smrtelně zranil na bruslích. Malý James se snažil zaujmout jeho místo v matčině srdci, a tak se ho snažil ve všem napodobovat – nosil jeho oblečení, pískal si jako on. Barrieho snaha však byla marná, pro matku byl vždy tím druhým. Jak později vzpomíná: „Matka nacházela útěchu v představě, že její chlapec zůstal navždy dítětem, nikdy nezestárl a nikdy ji tak neopustil.“ Tato rodinná tragédie je proto jasnou inspirací pro základní charakteristiku postavy Petra Pana, věčného chlapce ve vysněném pohádkovém světě.
Neméně významnou událostí, která Barrieho inspirovala, bylo jeho seznámení s rodinou Llewelyn Daviesových v roce 1897. Barrie chodil pravidelně venčit svého psa Porthose do Kensingtonských zahrad v Londýně a jednoho dne se k nim přidali dva chlapci, George a Jack, a začali si se psem hrát. Barrie je bavil všemožnými kousky, například hýbal ušima či střídavě nadzvedával obočí, a tak se spřátelili. Sourozence hlídala chůva, která se však musela starat ještě o tehdy nejmladšího z rodiny Daviesových – miminko Petra, budoucího Petra Pana. Barrie se pro rodinu Daviesových stal oblíbeným „strýčkem Jimem“, jenž pro děti vymýšlel zábavu a vyprávěl jim příběhy, například o tom, že nejmladší Petr umí jako všechnamiminka létat.
Přátelství Barrieho a Daviesových však také postihly tragické události. Otec i matka chlapců zemřeli pouhé tři roky po sobě, od roku 1910 se tak Barrie stal opatrovníkem osiřelých dětí. Nejmladšímu Nicovi bylo sedm let, Michaelovi deset, Petrovi třináct, Jackovi šestnáct a Georgovi sedmnáct. Barrie, tehdy již úspěšný spisovatel a dramatik, rodinu finančně podporoval, všem chlapcům zaplatil vzdělání na elitních školách a staral se o ně až do dospělosti. Epizody z dětství Daviesových se staly námětem hned několika Barrieho děl: fotografické knihy Trosečníci (1901) zachycující pirátská dobrodružství na letní chatě na ostrově Black Lake, románu Malý bílý ptáček (1902) a především divadelní hry Petr Pan (1904) a následné románové adaptace Petr Pan a Wendy (1911).
Po vypuknutí první světové války rodinu Daviesových postihla další tragédie: nejstarší George padl v bitvě u Ypres (1915). V roce 1921 Michael, druhý nejmladší syn, utonul za záhadných okolností společně se svým přítelem z univerzity, pravděpodobně se jednalo o společnou sebevraždu. Barrie, který si s oběma pravidelně korespondoval, byl zdrcen.
Přes všemožné spekulace o údajné Barrieho pedofilii se nikdy nenašly žádné důkazy, že by jejich vztah překročil hranice přátelství. Nejmladší Nico v dospělosti opakovaně prohlásil, že nevěří tomu, že by „strýček Jim pocítil ke komukoli – ženě, muži, či dítěti – jakékoli ‚temné pokušení‘ “. Podle Nica je tato nevinnost důvodem, proč mohl Barrie Petra Pana napsat. Analogie k mediálně propíraným vztahům Michaela Jacksona, které podle mnohých byly podobně nevinné, podle jiných pedofilní, je nasnadě. Téma přátelství dospělého spisovatele, ať už se jedná o Barrieho, či Lewise Carolla, s dětmi v době upjatých viktoriánských vztahů se může interpretovat různými způsoby, ale shodnout se dá na základní premise: ani Barrie, ani Caroll, či Jackson nikdy skutečně nevyrostli a zůstali věčnými chlapci, kteří dávali z různých důvodů přednost světu dětské fantazie před realitou světa dospělých.
V populární psychologii se dokonce od osmdesátých let začalo mluvit o tzv. syndromu Petra Pana. Americký psychoanalytik Dan Kiley ve své studii Syndrom Petra Pana: Muži, kteří nikdy nevyrostou (1983) tvrdí, že podobně jako Barrieho Petr Pan mnozí jeho adolescentní pacienti měli problém přijmout fakt, že musí jednou dospět a přebrat zodpovědnost za své jednání. Můžeme jen spekulovat, jestli toto bylo důvodem, proč i třetí z chlapců Daviesových, Petr, zemřel předčasně – v roce 1960 spáchal sebevraždu, utrápený celoživotním stigmatem „skutečného Petra Pana“.
BARRIEHO DALŠÍ TVORBA
I když je dnes James Matthew Barrie považován za autora dětské literatury, jeho tvorba má mnohem širší záběr. Barrie se celý život pohyboval mezi londýnskou literární a společenskou smetánkou. Mezi jeho blízké přátele patřili nejslavnější anglicky píšící spisovatelé té doby, od již zmíněného G. B. Shawa přes Roberta Lewise Stevensona, H. G. Wellse, Thomase Hardyho, Jeromeho Klapky Jeromeho, G. K. Chestertona, Arthura Conana Doyla a dalších. Barrie byl velmi úspěšným dramatikem, jehož hry se až do třicátých let hrály téměř nepřetržitě v londýnském West Endu.
Jako dramatik se Barrie proslavil již na univerzitě, kdy se stal členem místního divadelního kroužku a napsal svou první hru – parodii Ibsenův duch (1891), v níž si nemilosrdně utahoval z Ibsenovy Heddy Gablerové. I další Barrieho hry byly především společenské komedie, v nichž se pouštěl do kritiky sociálních poměrů ve Velké Británii. Barrie však nebyl jen sociálním kritikem, aktivně se účastnil charitativních projektů a finančně podporoval nejen rodinu Daviesových, ale i svou ženu, herečku Mary Ansellovou, přestože se s ním rozvedla. Nejvýznamnějším filantropickým Barrieho počinem je však to, že v roce 1929 věnoval autorská práva k Petru Panovi Ormondské dětské nemocnici v Londýně, která je z Barrieho odkazu financována dodnes.
FILMOVÉ A DIVADELNÍ PODOBY PETRA PANA
Autorská práva k Petru Panovi nezahrnují jen divadelní hru a román, ale týkají se i jakéhokoli využití postavy Petra Pana – londýnská dětská nemocnice má příjmy z nesčetných televizních a filmových adaptací, reklamních výrobků s tematikou Petr Panovy Země Nezemě atd.
Mezi nejznámější filmové adaptace patří především disneyovka Peter Pan z roku 1953 a film Hook (1991) od Stevena Spielberga, ve kterém hrály největší hollywoodské hvězdy: Robin Williams, Dustin Hoffman, Julia Roberts, Bob Hoskins či Maggie Smith. Zatímco tvůrci Disneyho adaptace se drželi především pohádkových motivů, Spielberg s Barrieho námětem zacházel velmi volně. Tato adaptace
je pozoruhodná tím, že Petr Pan je ve filmu dospělý muž, přepracovaný právník, který nemá čas na svou rodinu. Když odletí s dětmi do Londýna navštívit babičku Wendy, jeho děti unese kapitán Hook do Země Nezemě. Vše zachrání víla Zvonilka, která Petru Panovi připomene jeho dětství a odnese jej do Země Nezemě, kde se Petr musí naučit znovu létat a utkat se s kapitánem o své děti. Následuje hollywoodský happy end a zmoudření Petra Pana, který slíbí, že si na svou rodinu už vždy najde čas. Steven Spielberg promítl do filmu veškerou svou „dětinskost“ v nejlepším slova smyslu. Stvořil na motivy Petra Pana dobrodružství pro nejmenší diváky, mohou se však nad ním zamyslet i dospělí, kteří už na dětství zapomněli či začali ztrácet vztah se svými dětmi.
Výčet divadelních adaptací je podobně rozsáhlý jako adaptací filmových či televizních. K nejzajímavějším adaptacím z poslední doby patří například verze londýnského Národního divadla z roku 2019 v režii Sally Cooksonové. Hudební doprovod živé kapely, spektakulární světelné triky, akrobatické výkony na lanech, létající rekvizity, víla Zvonilka jako mladý muž s obojkem na krku i hrozivý kapitán Hook společně vytváří velkolepou podívanou, režisérka však zároveň záměrně akcentuje temné stránky Barrieho předlohy. V jedné z prvních verzí hry z roku 1904 je Petr Pan dokonce pojímaný jako „ďábelský chlapec“ (hlavní záporná postava celého příběhu). Recenzenti se shodli v tom, že to rozhodně není klasická inscenace pro děti, ale jedná se spíš o divadelní imaginativní podívanou určenou dospělým. Je to právě nejednoznačnost Barrieho protagonisty společně s nesporným půvabem fantaskního světa Země Nezemě a tématem věčného dětství v konfliktu se světem dospělých, která z více než sto let staré předlohy skotského spisovatele J. M. Barrieho dělá námět, jenž může oslovit i současného (českého) diváka.
HANA PAVELKOVÁ
autorka je anglistka a překladatelka, v současnosti působí na Masarykově ústavu vyšších studií ČVUT
Podobně jako jeho viktoriánští kolegové Oscar Wilde či Lewis Carroll i J. M. Barrie vedl život, který nepřestává fascinovat. Vedle nesčetných biografií (první již z roku 1929, nejnovější z roku 2016) se autor Petra Pana stal námětem několika divadelních her, televizních inscenací, filmů i muzikálu. Důvodem neutuchajícího zájmu o Barrieho životní osudy je bezesporu celosvětová popularita Petra Pana, chlapce, který nikdy nevyrostl.
Především v anglofonním světě je Petr Pan popkulturní ikonou, není dítěte, které by neznalo jeho dobrodružství. Nicméně, jak si povšiml již G. B. Shaw po londýnské premiéře Barrieho hry v divadle Duke of York v roce 1904: „Petr Pan se sice zdá být pouhou prázdninovou zábavou pro děti, ale ve skutečnosti je to hra pro dospělé.“ Nová divadelní adaptace, kterou pro divadlo ABC připravuje David Drábek, má však ambice stát se inscenací pro celou rodinu.
DĚTSTVÍ JAKO INSPIRACE I TRAUMA
J. M. Barrie pocházel z velmi početné rodiny, narodil se jako deváté z deseti dětí. I když rodina patřila ke slušně zajištěné střední třídě, Barrieho dětství a dospívání mělo k idyle daleko. Již od útlého věku se snažil přitáhnout k sobě pozornost starších sourozenců i rodičů tím, že vyprávěl rozmanité příběhy. Ne vždy však byl v konkurenci tolika lidí úspěšný, což se nejvíce projevilo v momentech rodinných tragédií. Jeho starší bratr, matčin oblíbenec, zemřel ve věku 14 let, když se smrtelně zranil na bruslích. Malý James se snažil zaujmout jeho místo v matčině srdci, a tak se ho snažil ve všem napodobovat – nosil jeho oblečení, pískal si jako on. Barrieho snaha však byla marná, pro matku byl vždy tím druhým. Jak později vzpomíná: „Matka nacházela útěchu v představě, že její chlapec zůstal navždy dítětem, nikdy nezestárl a nikdy ji tak neopustil.“ Tato rodinná tragédie je proto jasnou inspirací pro základní charakteristiku postavy Petra Pana, věčného chlapce ve vysněném pohádkovém světě.
Neméně významnou událostí, která Barrieho inspirovala, bylo jeho seznámení s rodinou Llewelyn Daviesových v roce 1897. Barrie chodil pravidelně venčit svého psa Porthose do Kensingtonských zahrad v Londýně a jednoho dne se k nim přidali dva chlapci, George a Jack, a začali si se psem hrát. Barrie je bavil všemožnými kousky, například hýbal ušima či střídavě nadzvedával obočí, a tak se spřátelili. Sourozence hlídala chůva, která se však musela starat ještě o tehdy nejmladšího z rodiny Daviesových – miminko Petra, budoucího Petra Pana. Barrie se pro rodinu Daviesových stal oblíbeným „strýčkem Jimem“, jenž pro děti vymýšlel zábavu a vyprávěl jim příběhy, například o tom, že nejmladší Petr umí jako všechnamiminka létat.
Přátelství Barrieho a Daviesových však také postihly tragické události. Otec i matka chlapců zemřeli pouhé tři roky po sobě, od roku 1910 se tak Barrie stal opatrovníkem osiřelých dětí. Nejmladšímu Nicovi bylo sedm let, Michaelovi deset, Petrovi třináct, Jackovi šestnáct a Georgovi sedmnáct. Barrie, tehdy již úspěšný spisovatel a dramatik, rodinu finančně podporoval, všem chlapcům zaplatil vzdělání na elitních školách a staral se o ně až do dospělosti. Epizody z dětství Daviesových se staly námětem hned několika Barrieho děl: fotografické knihy Trosečníci (1901) zachycující pirátská dobrodružství na letní chatě na ostrově Black Lake, románu Malý bílý ptáček (1902) a především divadelní hry Petr Pan (1904) a následné románové adaptace Petr Pan a Wendy (1911).
Po vypuknutí první světové války rodinu Daviesových postihla další tragédie: nejstarší George padl v bitvě u Ypres (1915). V roce 1921 Michael, druhý nejmladší syn, utonul za záhadných okolností společně se svým přítelem z univerzity, pravděpodobně se jednalo o společnou sebevraždu. Barrie, který si s oběma pravidelně korespondoval, byl zdrcen.
Přes všemožné spekulace o údajné Barrieho pedofilii se nikdy nenašly žádné důkazy, že by jejich vztah překročil hranice přátelství. Nejmladší Nico v dospělosti opakovaně prohlásil, že nevěří tomu, že by „strýček Jim pocítil ke komukoli – ženě, muži, či dítěti – jakékoli ‚temné pokušení‘ “. Podle Nica je tato nevinnost důvodem, proč mohl Barrie Petra Pana napsat. Analogie k mediálně propíraným vztahům Michaela Jacksona, které podle mnohých byly podobně nevinné, podle jiných pedofilní, je nasnadě. Téma přátelství dospělého spisovatele, ať už se jedná o Barrieho, či Lewise Carolla, s dětmi v době upjatých viktoriánských vztahů se může interpretovat různými způsoby, ale shodnout se dá na základní premise: ani Barrie, ani Caroll, či Jackson nikdy skutečně nevyrostli a zůstali věčnými chlapci, kteří dávali z různých důvodů přednost světu dětské fantazie před realitou světa dospělých.
V populární psychologii se dokonce od osmdesátých let začalo mluvit o tzv. syndromu Petra Pana. Americký psychoanalytik Dan Kiley ve své studii Syndrom Petra Pana: Muži, kteří nikdy nevyrostou (1983) tvrdí, že podobně jako Barrieho Petr Pan mnozí jeho adolescentní pacienti měli problém přijmout fakt, že musí jednou dospět a přebrat zodpovědnost za své jednání. Můžeme jen spekulovat, jestli toto bylo důvodem, proč i třetí z chlapců Daviesových, Petr, zemřel předčasně – v roce 1960 spáchal sebevraždu, utrápený celoživotním stigmatem „skutečného Petra Pana“.
BARRIEHO DALŠÍ TVORBA
I když je dnes James Matthew Barrie považován za autora dětské literatury, jeho tvorba má mnohem širší záběr. Barrie se celý život pohyboval mezi londýnskou literární a společenskou smetánkou. Mezi jeho blízké přátele patřili nejslavnější anglicky píšící spisovatelé té doby, od již zmíněného G. B. Shawa přes Roberta Lewise Stevensona, H. G. Wellse, Thomase Hardyho, Jeromeho Klapky Jeromeho, G. K. Chestertona, Arthura Conana Doyla a dalších. Barrie byl velmi úspěšným dramatikem, jehož hry se až do třicátých let hrály téměř nepřetržitě v londýnském West Endu.
Jako dramatik se Barrie proslavil již na univerzitě, kdy se stal členem místního divadelního kroužku a napsal svou první hru – parodii Ibsenův duch (1891), v níž si nemilosrdně utahoval z Ibsenovy Heddy Gablerové. I další Barrieho hry byly především společenské komedie, v nichž se pouštěl do kritiky sociálních poměrů ve Velké Británii. Barrie však nebyl jen sociálním kritikem, aktivně se účastnil charitativních projektů a finančně podporoval nejen rodinu Daviesových, ale i svou ženu, herečku Mary Ansellovou, přestože se s ním rozvedla. Nejvýznamnějším filantropickým Barrieho počinem je však to, že v roce 1929 věnoval autorská práva k Petru Panovi Ormondské dětské nemocnici v Londýně, která je z Barrieho odkazu financována dodnes.
FILMOVÉ A DIVADELNÍ PODOBY PETRA PANA
Autorská práva k Petru Panovi nezahrnují jen divadelní hru a román, ale týkají se i jakéhokoli využití postavy Petra Pana – londýnská dětská nemocnice má příjmy z nesčetných televizních a filmových adaptací, reklamních výrobků s tematikou Petr Panovy Země Nezemě atd.
Mezi nejznámější filmové adaptace patří především disneyovka Peter Pan z roku 1953 a film Hook (1991) od Stevena Spielberga, ve kterém hrály největší hollywoodské hvězdy: Robin Williams, Dustin Hoffman, Julia Roberts, Bob Hoskins či Maggie Smith. Zatímco tvůrci Disneyho adaptace se drželi především pohádkových motivů, Spielberg s Barrieho námětem zacházel velmi volně. Tato adaptace
je pozoruhodná tím, že Petr Pan je ve filmu dospělý muž, přepracovaný právník, který nemá čas na svou rodinu. Když odletí s dětmi do Londýna navštívit babičku Wendy, jeho děti unese kapitán Hook do Země Nezemě. Vše zachrání víla Zvonilka, která Petru Panovi připomene jeho dětství a odnese jej do Země Nezemě, kde se Petr musí naučit znovu létat a utkat se s kapitánem o své děti. Následuje hollywoodský happy end a zmoudření Petra Pana, který slíbí, že si na svou rodinu už vždy najde čas. Steven Spielberg promítl do filmu veškerou svou „dětinskost“ v nejlepším slova smyslu. Stvořil na motivy Petra Pana dobrodružství pro nejmenší diváky, mohou se však nad ním zamyslet i dospělí, kteří už na dětství zapomněli či začali ztrácet vztah se svými dětmi.
Výčet divadelních adaptací je podobně rozsáhlý jako adaptací filmových či televizních. K nejzajímavějším adaptacím z poslední doby patří například verze londýnského Národního divadla z roku 2019 v režii Sally Cooksonové. Hudební doprovod živé kapely, spektakulární světelné triky, akrobatické výkony na lanech, létající rekvizity, víla Zvonilka jako mladý muž s obojkem na krku i hrozivý kapitán Hook společně vytváří velkolepou podívanou, režisérka však zároveň záměrně akcentuje temné stránky Barrieho předlohy. V jedné z prvních verzí hry z roku 1904 je Petr Pan dokonce pojímaný jako „ďábelský chlapec“ (hlavní záporná postava celého příběhu). Recenzenti se shodli v tom, že to rozhodně není klasická inscenace pro děti, ale jedná se spíš o divadelní imaginativní podívanou určenou dospělým. Je to právě nejednoznačnost Barrieho protagonisty společně s nesporným půvabem fantaskního světa Země Nezemě a tématem věčného dětství v konfliktu se světem dospělých, která z více než sto let staré předlohy skotského spisovatele J. M. Barrieho dělá námět, jenž může oslovit i současného (českého) diváka.
HANA PAVELKOVÁ
autorka je anglistka a překladatelka, v současnosti působí na Masarykově ústavu vyšších studií ČVUT