Vánoce a Chanuka
Jak slaví vánoční svátky Židé? To vám napoví nejen naše inscenace A osel na něj funěl, ale také článek v časopise Moderní divadlo.
Jak slaví vánoční svátky Židé? To vám napoví nejen naše inscenace A osel na něj funěl, ale také článek v časopise Moderní divadlo.
Ve hře A osel na něj funěl (Vánoční příběh) Šimona Olivětína zkouší žáci 4. třídy jedné pražské obecné školy adventní inscenaci. Sáru Ackermannovou, holčičku z židovské rodiny, která bude hrát Marii, napadne, že by mohla během představení zapálit chanukový svícen. Uvažuje: „Proč by si Marie nemohla zapálit chanukový svícen? Třeba... jen aby si připomněla, že zázraky se dějí. A na Chanuku, v prosinci, ve stejný čas, kdy vy, křesťané, slavíte Vánoce, se přeci už jednou zázrak stal. Dokonce celá dvě století před narozením Krista.“ Upozorňuje tak na tři aspekty, které mají Vánoce a Chanuka, křesťanský a židovský svátek, společné. Oba připomínají zázrak související s příchodem či znovuzrozením spásného světla, slaví se v období zimního slunovratu a v některých letech se dokonce překrývají. Je pravda, že chanukový zázrak se stal, jak říká Sára, o celá dvě století před narozením Ježíše Krista. Oslavy jeho narození byly navíc ustanoveny až během 4. století občanského letopočtu. Události, které oba svátky připomínají, mají tedy jasnou časovou posloupnost, to ale nezaručuje, že se Vánoce inspirovaly Chanukou, a nebylo tomu naopak. Vzhledem k tomu, že judaismus je nepopiratelně starší než křesťanství, bývá židovství označováno za mateřské náboženství. Při bližším ohledání ale můžeme zjistit, že se obě náboženství ovlivňovala vzájemně, a lze tedy mluvit spíš o vztahu sourozeneckém.
Vznik Chanuky
České slovo Vánoce pochází ze staroněmeckého slova wāhnachten, složeniny označující „svěcení“ a „noc“. Obdobně Chanuka znamená hebrejsky „zasvěcení“. Židovský svátek připomíná úspěšné makabejské povstání a znovuzasvěcení jeruzalémského Chrámu po porážce Antiocha IV. Epifana roku 164 před občanským letopočtem. Na Antiochův příkaz byly do židovského jeruzalémského Chrámu umístěny sochy cizích bohů a konaly se tam cizí náboženské rituály. Makabejští vzbouřenci, jimž veleli příslušníci kněžské dynastie, především Juda Makabejský, protestovali proti Antiochově náboženskému útlaku a řeckému vlivu. Podařilo se jim zvítězit a očistit Chrám od soch cizích božstev. O tom, jak po vítězství Judy Makabejského a jeho spojenců probíhaly první oslavy očištění a znovuvysvěcení jeruzalémského Chrámu, se dočteme v 1. knize Makabejské: „… zhotovili nové posvátné nádoby a do svatyně vnesli svícen, kadidlový oltář a stůl. Na oltáři zapálili kadidlo a zažehli světla na svícnu, aby osvětlovala vnitřek Chrámu. Na stůl položili chleby, zavěsili závěsy a šťastně dokončili, co započali. Dvacátého pátého dne devátého měsíce (je to měsíc kislev) roku stého čtyřicátého osmého vstali časně ráno a na novém oltáři přinesli oběť podle Zákona. Bylo to právě ve výroční den, kdy svatyni znesvětili pohané, ve kterém byla nyní znovu posvěcena zpěvem žalmů s citerami, harfami a cimbály.“ (4. kapitola, verše 49–54. Tato biblická kniha, zahrnutá v křesťanském Starém zákoně, není obsažena v kánonu hebrejské Bible a je považována za knihu apokryfní.)
Na 25. den zimního měsíce jménem kislev tedy připadá podle židovského kalendáře, užívaného i v Izraeli především pro náboženské účely, svátek Chanuka. Podle gregoriánského, občanského kalendáře připadá na datum 25. prosince Boží hod vánoční, tedy oslava narození Ježíše Krista, křesťany považovaného za spasitele a Syna božího. V historickém textu se však nedočteme nic o zázraku s olejem, ani o zapalování osmi světel či slavení svátku po osm dní. Spojování svátku Chanuka se zapalováním devítiramenného svícnu a jeho další název svátek světel (jak se říká také Vánocům) je podle všeho novější tradice než citovaný text, který nejspíš napsal buď přímý pamětník událostí, nebo někdo, kdo s takovým pamětníkem mluvil. Popis zázračných událostí, o kterých vypráví i žákyně 4. třídy Sára Ackermannová, najdeme až v Talmudu, vedle hebrejské Bible nejdůležitějším textu rabínského judaismu, písemně zaznamenaného později než text biblický, mezi 3. až 6. stoletím občanského letopočtu. Vyprávění o chanukovém zázraku, spojeném se světlem a ohněm, shrnuje Sára v adventní hře takto: „Když přišli židé do Chrámu, měli jen jednu nádobu olivového oleje, jen tolik, kolik shoří za jeden den. Jenomže zázrakem olej hořel po osm dní a to stačilo, aby byl vylisován, připraven a posvěcen nový olej.“ Existuje domněnka, že po druhém zničení Chrámu v roce 70 občanského letopočtu upadlo slavení Chanuky v zapomnění. Nebyl důvod oslavovat znovuzasvěcení Chrámu, který byl nakonec zničen, ani udatnost Judy Makabejského, který byl v posledku poražen. Je možné, že důraz na zázrak s obnovením věčného světla a opětovné slavení Chanuky se váže na skutečnost, že v době, kdy křesťané začínali slavit příchod „pravého světla, které osvěcuje každého“, tedy příchod Ježíše Krista, začala paralelně židovská menšina s novým důrazem slavit starší svátek a doufat v brzký příchod spasitele.
Jak slavíme
V temných zimních dnech tak Chanuka i Vánoce připomínají znovuzrození světla a naděje. Zatímco u štědrovečerní večeře, v předvečer Božího hodu, se tradičně v českých domácnostech podává smažený kapr, na Chanuku se jedí sladké smažené koblihy a bramboráky, často také na sladko, nazývané latkes nebo hebrejsky levivot. (Ty původně obsahovaly i sýr, na památku příběhu o další odvážné hrdince židovských dějin, zbožné Juditě. Krásná vdova Judita dbala o svou neposkvrněnost natolik, že ani v nepřátelském táboře nepozřela nic ze stravy, jež nebyla košer, a požila pouze pokrmy, které si sama přinesla.) Zvyk dávat dárky především dětem je také pro oba svátky totožný. Zatímco pod nazdobeným vánočním stromečkem leží balíčky v barevném papíře, na Chanuku je zvykem věnovat dětem dmej chanuka, chanukové kapesné, ale i po zapálení svíček na chanukovém svícnu se čím dál častěji rozdávají věcné dárky. Na chanukový zázrak odkazuje hraní drejdlu, tradiční chanukové zábavy. Jidiš drejdl, hebrejsky savivon, je čtyřhranná káča na hraní původně hazardní hry, která se může i obměnit – místo o peníze lze hrát třeba o fazole, korálky a jiné maličkosti. Na každé straně drejdlu je napsané jedno písmeno hebrejské abecedy, nun– gimel– he– pe. Traduje se, že to jsou počáteční písmena věty nes gadol haja po, tedy: stal se tu veliký zázrak. Tento význam byl ale zřejmě dodán písmenům až později. Původně jde totiž o hazardní hru německé provenience, kdy písmena psaná latinkou odkazovala na německá (a jidiš) slova naznačující, jakou část herního „paklu“ hráč na tahu bere.
Vztah sourozenecký
Kromě řady společných zvyků i symboliky spojuje Vánoce s Chanukou také původ v ještě starších, pohanských oslavách nejkratšího a nejtemnějšího dne v roce. Zdá se tedy, že každá doba v oslavách zdůraznila aspekt, který byl pro ni důležitý. Tak byl v nedávných dějinách, v nově založeném Státu Izrael, kladen v chanukovém příběhu důraz především na udatnost a odvahu hrstky Makabejců a jejich vítězství proti velké přesile, s nímž se zakladatelé Státu Izrael a židovští přistěhovalci dobře ztotožňovali. Veškeré věcné i časové souvislosti daly vzniknout dnes hojně užívanému pojmu Vánuka. Období, kdy oba svátky připadnou na stejné dny, nastává přibližně třikrát za deset let. První tištěná zmínka spojeniny pochází údajně z havajského deníku Honolulu Star Bulletin z roku 1999. Článek popisuje vánoční stromek ozdobený židovskou šesticípou Davidovou hvězdou. Termín Vánuka (anglicky Chrismukkah) pak celosvětově proslavil v roce 2003 televizní seriál O.C., který se pro změnu odehrává v Kalifornii. A od té doby si především v USA, ale i v Evropě můžeme zakoupit mnoho pohledů se zelenými jedličkami ve tvaru chanukijí (chanukových svícnů) a další suvenýry obsahující vtipné narážky na nepřehlédnutelnou souvislost obou svátků.
Autorkou textu je hebraistka Alžběta Glancová.
Ve hře A osel na něj funěl (Vánoční příběh) Šimona Olivětína zkouší žáci 4. třídy jedné pražské obecné školy adventní inscenaci. Sáru Ackermannovou, holčičku z židovské rodiny, která bude hrát Marii, napadne, že by mohla během představení zapálit chanukový svícen. Uvažuje: „Proč by si Marie nemohla zapálit chanukový svícen? Třeba... jen aby si připomněla, že zázraky se dějí. A na Chanuku, v prosinci, ve stejný čas, kdy vy, křesťané, slavíte Vánoce, se přeci už jednou zázrak stal. Dokonce celá dvě století před narozením Krista.“ Upozorňuje tak na tři aspekty, které mají Vánoce a Chanuka, křesťanský a židovský svátek, společné. Oba připomínají zázrak související s příchodem či znovuzrozením spásného světla, slaví se v období zimního slunovratu a v některých letech se dokonce překrývají. Je pravda, že chanukový zázrak se stal, jak říká Sára, o celá dvě století před narozením Ježíše Krista. Oslavy jeho narození byly navíc ustanoveny až během 4. století občanského letopočtu. Události, které oba svátky připomínají, mají tedy jasnou časovou posloupnost, to ale nezaručuje, že se Vánoce inspirovaly Chanukou, a nebylo tomu naopak. Vzhledem k tomu, že judaismus je nepopiratelně starší než křesťanství, bývá židovství označováno za mateřské náboženství. Při bližším ohledání ale můžeme zjistit, že se obě náboženství ovlivňovala vzájemně, a lze tedy mluvit spíš o vztahu sourozeneckém.
Vznik Chanuky
České slovo Vánoce pochází ze staroněmeckého slova wāhnachten, složeniny označující „svěcení“ a „noc“. Obdobně Chanuka znamená hebrejsky „zasvěcení“. Židovský svátek připomíná úspěšné makabejské povstání a znovuzasvěcení jeruzalémského Chrámu po porážce Antiocha IV. Epifana roku 164 před občanským letopočtem. Na Antiochův příkaz byly do židovského jeruzalémského Chrámu umístěny sochy cizích bohů a konaly se tam cizí náboženské rituály. Makabejští vzbouřenci, jimž veleli příslušníci kněžské dynastie, především Juda Makabejský, protestovali proti Antiochově náboženskému útlaku a řeckému vlivu. Podařilo se jim zvítězit a očistit Chrám od soch cizích božstev. O tom, jak po vítězství Judy Makabejského a jeho spojenců probíhaly první oslavy očištění a znovuvysvěcení jeruzalémského Chrámu, se dočteme v 1. knize Makabejské: „… zhotovili nové posvátné nádoby a do svatyně vnesli svícen, kadidlový oltář a stůl. Na oltáři zapálili kadidlo a zažehli světla na svícnu, aby osvětlovala vnitřek Chrámu. Na stůl položili chleby, zavěsili závěsy a šťastně dokončili, co započali. Dvacátého pátého dne devátého měsíce (je to měsíc kislev) roku stého čtyřicátého osmého vstali časně ráno a na novém oltáři přinesli oběť podle Zákona. Bylo to právě ve výroční den, kdy svatyni znesvětili pohané, ve kterém byla nyní znovu posvěcena zpěvem žalmů s citerami, harfami a cimbály.“ (4. kapitola, verše 49–54. Tato biblická kniha, zahrnutá v křesťanském Starém zákoně, není obsažena v kánonu hebrejské Bible a je považována za knihu apokryfní.)
Na 25. den zimního měsíce jménem kislev tedy připadá podle židovského kalendáře, užívaného i v Izraeli především pro náboženské účely, svátek Chanuka. Podle gregoriánského, občanského kalendáře připadá na datum 25. prosince Boží hod vánoční, tedy oslava narození Ježíše Krista, křesťany považovaného za spasitele a Syna božího. V historickém textu se však nedočteme nic o zázraku s olejem, ani o zapalování osmi světel či slavení svátku po osm dní. Spojování svátku Chanuka se zapalováním devítiramenného svícnu a jeho další název svátek světel (jak se říká také Vánocům) je podle všeho novější tradice než citovaný text, který nejspíš napsal buď přímý pamětník událostí, nebo někdo, kdo s takovým pamětníkem mluvil. Popis zázračných událostí, o kterých vypráví i žákyně 4. třídy Sára Ackermannová, najdeme až v Talmudu, vedle hebrejské Bible nejdůležitějším textu rabínského judaismu, písemně zaznamenaného později než text biblický, mezi 3. až 6. stoletím občanského letopočtu. Vyprávění o chanukovém zázraku, spojeném se světlem a ohněm, shrnuje Sára v adventní hře takto: „Když přišli židé do Chrámu, měli jen jednu nádobu olivového oleje, jen tolik, kolik shoří za jeden den. Jenomže zázrakem olej hořel po osm dní a to stačilo, aby byl vylisován, připraven a posvěcen nový olej.“ Existuje domněnka, že po druhém zničení Chrámu v roce 70 občanského letopočtu upadlo slavení Chanuky v zapomnění. Nebyl důvod oslavovat znovuzasvěcení Chrámu, který byl nakonec zničen, ani udatnost Judy Makabejského, který byl v posledku poražen. Je možné, že důraz na zázrak s obnovením věčného světla a opětovné slavení Chanuky se váže na skutečnost, že v době, kdy křesťané začínali slavit příchod „pravého světla, které osvěcuje každého“, tedy příchod Ježíše Krista, začala paralelně židovská menšina s novým důrazem slavit starší svátek a doufat v brzký příchod spasitele.
Jak slavíme
V temných zimních dnech tak Chanuka i Vánoce připomínají znovuzrození světla a naděje. Zatímco u štědrovečerní večeře, v předvečer Božího hodu, se tradičně v českých domácnostech podává smažený kapr, na Chanuku se jedí sladké smažené koblihy a bramboráky, často také na sladko, nazývané latkes nebo hebrejsky levivot. (Ty původně obsahovaly i sýr, na památku příběhu o další odvážné hrdince židovských dějin, zbožné Juditě. Krásná vdova Judita dbala o svou neposkvrněnost natolik, že ani v nepřátelském táboře nepozřela nic ze stravy, jež nebyla košer, a požila pouze pokrmy, které si sama přinesla.) Zvyk dávat dárky především dětem je také pro oba svátky totožný. Zatímco pod nazdobeným vánočním stromečkem leží balíčky v barevném papíře, na Chanuku je zvykem věnovat dětem dmej chanuka, chanukové kapesné, ale i po zapálení svíček na chanukovém svícnu se čím dál častěji rozdávají věcné dárky. Na chanukový zázrak odkazuje hraní drejdlu, tradiční chanukové zábavy. Jidiš drejdl, hebrejsky savivon, je čtyřhranná káča na hraní původně hazardní hry, která se může i obměnit – místo o peníze lze hrát třeba o fazole, korálky a jiné maličkosti. Na každé straně drejdlu je napsané jedno písmeno hebrejské abecedy, nun– gimel– he– pe. Traduje se, že to jsou počáteční písmena věty nes gadol haja po, tedy: stal se tu veliký zázrak. Tento význam byl ale zřejmě dodán písmenům až později. Původně jde totiž o hazardní hru německé provenience, kdy písmena psaná latinkou odkazovala na německá (a jidiš) slova naznačující, jakou část herního „paklu“ hráč na tahu bere.
Vztah sourozenecký
Kromě řady společných zvyků i symboliky spojuje Vánoce s Chanukou také původ v ještě starších, pohanských oslavách nejkratšího a nejtemnějšího dne v roce. Zdá se tedy, že každá doba v oslavách zdůraznila aspekt, který byl pro ni důležitý. Tak byl v nedávných dějinách, v nově založeném Státu Izrael, kladen v chanukovém příběhu důraz především na udatnost a odvahu hrstky Makabejců a jejich vítězství proti velké přesile, s nímž se zakladatelé Státu Izrael a židovští přistěhovalci dobře ztotožňovali. Veškeré věcné i časové souvislosti daly vzniknout dnes hojně užívanému pojmu Vánuka. Období, kdy oba svátky připadnou na stejné dny, nastává přibližně třikrát za deset let. První tištěná zmínka spojeniny pochází údajně z havajského deníku Honolulu Star Bulletin z roku 1999. Článek popisuje vánoční stromek ozdobený židovskou šesticípou Davidovou hvězdou. Termín Vánuka (anglicky Chrismukkah) pak celosvětově proslavil v roce 2003 televizní seriál O.C., který se pro změnu odehrává v Kalifornii. A od té doby si především v USA, ale i v Evropě můžeme zakoupit mnoho pohledů se zelenými jedličkami ve tvaru chanukijí (chanukových svícnů) a další suvenýry obsahující vtipné narážky na nepřehlédnutelnou souvislost obou svátků.
Autorkou textu je hebraistka Alžběta Glancová.