„Historie vzniku Brechtovy hry Matka kuráž a její děti není přikryta pláštíkem záhad,“ začíná Ludvík Kundera kapitolu o této hře ve své brechtovské monografii. Záhada je možná silné slovo, ale peripetií je v její genezi a jejích inscenačních osudech nemálo. V článku se budeme soustředit jen na některé z nich – na ty, jež se týkají hudební a písňové složky kusu.
V divadle Rokoko finišují zkoušky nové inscenace Dr. Johann Faust, Praha II, Karlovo nám. 40. Než budete moci přijít a vidět vše na vlastní oči, vyzpovídali jsme pro vás kostýmní výtvarnici Sylvu Zimula Hanákovou.
Melancholický rozhovor s Vladimírem Morávkem (*1965), jedním z nejvýraznějších českých režisérů, jenž právě zkouší v divadle rokoko hru Jiřího Suchého Dr. Johann Faust, Praha II, Karlovo nám. 40.
Připravili jsme pro vás novou stránku MDPlay, kde přehledně najdete všechna naše videa a můžete si pustit záznamy představení online. Tento týden můžete zhlédnout inscenaci Želary!
Eva Salzmannová (*1958) se výzev rozhodně nebojí. Po mnoha letech angažmá v Národním divadle odešla do Městských divadel pražských. Nedávno vydala knihu s názvem Útěkářka. Na DAMU učí a režíruje absolventské inscenace. A čeká ji hlavní role v inscenaci podle Brechtovy hry Matka Kuráž a její děti. Prečtěte si s ní rozhovor!
Když se 27. prosince 1904 konala v Londýně premiéra pohádkové hry Petr Pan aneb Chlapec, který odmítal vyrůst, nemohl tušit její autor, James Matthew Barrie, že bude evergreenem předvánočního repertoáru i v následujícím století a že postava Petra Pana se stane literárním mýtem. Barrie, respektovaný autor řady dramat a románů, jenž roku 1913 získal titul baroneta, se tak přiřadil k spisovatelům, kteří se do dějin literatury zapsali dílem adresovaným dětem.
Spisovatel, dramatik, fotograf, novinář, amatérský hráč kriketu a od roku 1913 baronet James Matthew Barrie se narodil roku 1860 ve starobylém skotském městě Kirriemuir, jehož náměstí od roku 1972 zdobí socha jedné z nejslavnějších postav dětské literatury – Petra Pana.
Divadlo naštěstí není pouze o tom, co se děje na jevišti. Abychom vám zpříjemnili čekání, než znovu otevřeme, připravujeme pro vás spoustu dalších projektů!
„Útlou knihu s názvem Honzlová jsem znala už jako dítě, vídávala jsem ji v knihovně své pratety. Ale nikdy jsem se do ní nezačetla. Prateta byla sběratelkou biografií slavných herců. Myslela jsem si, že Honzlová je nezáživným životopisem nějaké zapomenuté herečky. A přehlížela jsem ji také proto, že na přebalu knihy byla vyvedena hlava dívky, která má zavázané oči a je rámována snopy obilí zatíženými srpem a kladivem. Výjev mi napovídal, že jde o nějakou socialisticko-realistickou „slátaninu“. Že by to s obsahem románu mohlo být přesně naopak, mě vůbec nenapadlo." Přečtěte si osobní reflexi Marie Novákové, dramaturgyně inscenace Honzlová.