Petr Vančura
Stanislav Majer
Michal Noga

Režie, kostýmy	Kamila Polívková
Scéna	Antonín Šilar
Light design	Katarína Ďuricová
Hudba	Ivan Acher
Dramaturgická spolupráce	Viktorie Knotková
Odborná spolupráce	Filip Herza

VÝBĚR Z RECENZÍ

Trio Polívková-Zábranský-Majer odmítá jakékoli srovnání s jejich předchozí prací pro Studio Hrdinů, pár styčných bodů se tu však najde. Jednak je to opět vyčerpávající Majerův výkon, jednak provokativnost Zábranského myšlenek a v neposlední řadě invenční režie Polívkové. Komedie dala svým Konzervativcem vzpomenout na své nedávné veleúspěšné období. 

MF DNES, Tomáš Šťástka


RECENZE V PLNÉM ZNĚNÍ

Konzervativec se směje oslavám na dva způsoby

Datum vydání: 16.11.2018| Zdroj: MF DNES, Tomáš Šťástka

Diváci postávají se sklenkou na pódiu, mezi nimi herec Petr Vančura, který s předstíranou profesionální deformací moderuje večer k oslavám sta let vzniku státu. Stanislav Majer skočí na stůl, ve zvířecím gestu popadne sulcovitý dort ve tvaru Československa a začne se jím neandrtálsky ládovat. 

Zábava na objednávku 

Dva rozdílné momenty vykreslují, jak odlišné jsou dvě části novinky Konzervativec, kterou jako první premiéru obnoveného pražského Divadla Komedie režírovala Kamila Polívková podle textu spisovatele Davida Zábranského. 

V první, kratší části se totiž diváci účastní fingované oslavy, jejímž smyslem je právě Vančurův vtipný monolog do kamery. Herec v nadsázce popisuje, co všechno je večer čeká. Vzhledem k tomu, že vychází ze skutečných bodů oslav po celé zemi, vzniká zajímavé zrcadlo povrchnosti dnešní doby. 
Těžištěm inscenace je však část druhá, kdy již diváci sedí na svých místech. Je po večírku, na pódium přichází unavený oslavenec v podání Stanislava Majera, aby odehrál další Zábranského monolog. Sám spisovatel přiznává, že vznikl na objednávku pro potřeby grantu, ovšem začal ho bavit a postupně se do něj naplno ponořil. 

Z Majerových úst zaznívá náročný text, dotýká se smyslu dějin, cituje klasiky, filozofuje o pojmu minulost a přítomnost. Rok 1918 a fakt, že hra měla premiéru 28. října, vlastně ani tak důležité nejsou, i když scény se slovenským hercem Michalem Nogou inscenaci zatraktivňují a navazují na úvodní Vančurovo vystoupení. Polívková vůbec těžký text příjemně oživila několika režijními triky, čímž diváka udržuje v napětí až do konce. 

Těžko říci, zda je to Zábranského plán, ovšem z monologu silně vyznívá osobní spisovatelova rovina. Snad probublávající otázky počátku středního věku?