„Leare, Leare, Leare, tluč na vrata, jimiž jsi vpustil blbost a vyhnal rozum!“ Slavná tragédie o pýše a pádu ješitného starce.
Jako stěžejní titul sezony 2010/11 jsme zvolili jednu z nejslavnějších tragédií Williama Shakespeara. Příběh o bolestném zmoudření panovačného, sobeckého a prchlivého starce, který tím, že ztrácí vše a dostane se až na hranici šílenství, dospívá k poznání o skrytém smyslu všeho pozemského úsilí. Děj se rozvíjí do strašlivé vize zobrazující hrůzy společnosti vyšinuté z tradičních kolejí slušných lidských vztahů, společnosti otřesené. Proto bývá hra často uváděna v krizových dobách (např. za II. světové války) – nese totiž poselství o naději spatřované ve zmoudření a obrození zkažené společnosti. Je to také důvod, proč hru chceme uvést právě dnes. Zatímco Hamlet bývá popisován jako tragédie nerozhodnosti, Othello jako tragédie žárlivosti a Macbeth bývá označován jako tragédie ctižádosti, u Krále Leara žádná taková charakteristika není. Skličující drama starého krále a otce zkrátka nelze shrnout do žádné zjednodušené formulace či teze. O to větší výzvou pak je tento text pro jeho inscenátory. Hru připravil umělecký šéf Městských divadel pražských Petr Svojtka v Divadle ABC.